|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 18. 02. 2019 na slet č.08 v 19h do klubu Paliárka. | |
|
Kudlanka (fotografie, Nesmyslon) • Očekávání (próza, Nesmyslon) • Manifest boje s aspikem (úvaha, Nesmyslon) • Stromeček (úvaha, Nesmyslon) • Včera a dnes a pořád (úvaha, Nesmyslon) • Večerní (poezie, Nesmyslon) • Hody (fotografie, Nesmyslon) • Anděl spásy (fotografie, Nesmyslon) • Konvenční zátiší (fotografie, Nesmyslon) • Doba instantní (poezie, Nesmyslon) • Metamorfóza: nutrie -> králík (fotografie, Nesmyslon) • Otekla mi duše (poezie, Nesmyslon) • Mediální džungle (fotografie, Nesmyslon) • Tramvají v pravý čas (próza, Nesmyslon) • Zapomenuté kolíky - řešení problému (komiks, Nesmyslon) • Okamžik I. (fotografie, Nesmyslon) • Okamžik II. (fotografie, Nesmyslon) • Rande snů (fotografie, Nesmyslon) • Osamělost na vrcholu (fotografie, Nesmyslon) • Mloci v blocích (poezie, Nesmyslon) • Dávení (poezie, Nesmyslon) • Za soumraku (obraz, Nesmyslon) | |
|
|
|
|
Pakliže se dávení nedostaví samo je třeba vyhledat dlouhý předmět ideálně opatřený štětinami a zavést jej do hrtanu
Není přitom nutné zavádět jej zvláště hluboko dávivý reflex se obvykle spouští už při dosažení hloubky několika centimetrů.
Taktéž je možné zakoupit vomitivum v běžné lékárně
Nelze však zaručit že tento postup bude mít na politickou situaci jakýkoli vliv |
|
|
Na základě telefonické domluvy objednávám čtyřicet pět bloků mloků |
|
|
|
|
|
|
|
|
Z přetržený šňůry se sypou korále Některý věci jsou léta neměnný Rozpraskaná hlína volá po vláze Její oči jiskru neztratily Vlasy se obarvily moudrostí let Věci vetešnický Co vy mně budete vyprávět?!
Mysli si zátiší. Na pozadí stáří na popředí pozadí mladí Vprostřed jakoby něco schází Nikoliv. Je tu harampádí. Věci cestující časem, poslané myšlenky. Vítejte v kurzu telepatie paní Zdenky. ruce na spánky teď to bude trochu funky. Kožené náramky, bronzové sošky a činky šminky od pramaminky pro mladé fenky Ženská moudrost se šíří bez použití slova. Mistryně Joda bude předcvičovat.
|
|
|
Mládí se těší dobrému zdraví
Nový svět pohání ten starý
i když kdo ví
Stáří zná mravy
a možná, že
starý svět pohání ten nový!
Kdo ví?
Nová zeměkoule kodrcá v žebřiňáku
Neví.
Nezažila válku.
|
|
|
|
|
|
Byla neděle, 23. prosince a v Praze pršelo a bylo hnusně šedo. Tramvaj praskala ve švech a mezi znechucenými obličeji si hledal cestu štiplavý pach alkoholu a tabáku. Kdesi za mnou tlustý pán hlasitě chrápal. Pobouření maloměšťáci se otáčeli a povýšeně odfrkovali. Otočila jsem se taky, ale s úměvem; už dlouho jsem nikoho neslyšela tak krásně chrápat. Byl to snědý, zavalitý muž kolem padesátky a vypadal docela mírně. Z konstatní hladiny burácivého chrapotu náhle vystřelil jako šipka nepříjemný, pištivý zvuk. Maloměšťáci nadskočili. Chlapec s patkou k sobě přivinul poplašené děvče v konverskách. Pani kolem čtyřicítky se svěřila se svým úsudkem o dnešní společnosti jiné pani kolem čtyřicítky. Tramvaj sebou házela a muž vytrvale burácel. "TTTTT," ozvalo se zamlaskání dobrotivé stařenky. Muž převalil hlavu na druhé rameno a hlasitě si povzdechl. Maloměšťáci pookřáli. Za deset vteřin zase posmutněli, muž opět začal burácet. "Karlovo náměstí," ozvalo se z reproduktoru a muž byl v mžiku na schodech. "Dárky! Pro bližní!" volal odhodlaně a zapadl do dveří s nápisem "Alkohol, tabák." |
|
|
Léto 2012 |
|
|
Otekla mi duše a já se omlouvám ale opravdu se mi nechce ji propíchnout jen proto že vy máte radši duše štíhlejší
co je vám do mojí duše? můžete mi říct, v čem vám jako překáží? co má být, že je trochu macatější... to je jenom tím, že ráda jí
a beztak je to holá závist jen jí závidíte, že si může jíst, co chce protože ta vaše elegantní útlá duše cokoli sní, vyblije |
|
|
Duben 2010 |
|
|
Začíná to u svačení čínských polívek a pití šumáku. Vlastně dřív. Žijeme ve světě, kde ženy krmí děti Sunarem a kojí svoje psy. Podstata a vše, o čem říkáme, že je přirozené a původní, vysychá. Na Googlu čerpáme instantní vědomosti a moudrost projevujeme na blogu a v diskuzích pod články. K doktorům chodíme pro instantní zdraví a pro náhradní díly. Lásku i nenávist si přesýpáme pomocí textovek a obdiv a soucit vyžadujeme na facebooku. A abychom světu ukázali svou instantní dobrotu, rozhazujeme ji tamtéž po hrstech, jak se nám to zrovna hodí. Vysušená, sypká forma dusí živý obsah, nastává desertifikace duší. U krmení Sunarem to začíná, u kremace končí.
|
|
|
Říjen 2010 |
|
|
Léto 2012 |
|
|
Léto 2012 |
|
|
Na zastávce seděla pod rouškou tmy prděla |
|
|
Včera jsem potkala: - polobezdomovce Honzu, kterého jsem pozvala k nám na večeři - prapaní s neuvěřitelně milým úsměvem - zjevení hněvu v podobě malého pána s maličkým psem - kočku s obličejem mývala - spolubydlící ze Singapuru, kteří se přistěhovali včera a dnes večer se stěhují zpět
Dnes jsem potkala: - pána, kterému při došlapu odfukovala levá bota - auto plné slunečnic - paní, která kdyby šla ještě o půl kilometru za hodinu pomaleji, už by couvala - slipy bez chlapa - burácejícího holuba - štěkající straku - slečnu, která si o sobě moc myslí
A to všechno mě vede k závěru, že i dnes je svět stejně šílený, jako byl včera.
2.6.2011
|
|
|
Bylo 17. prosince a v Lidický ulici na Smíchově ležel na chodníku suchej, úplně opadanej vánoční stromeček.
Kdo ho tam dal? A proč teď? Byl tam brzo a nebo naopak pozdě? Pomyslela jsem si, že letošní stromeček by určitě tak rychle neuschl. Ani neopadal. určitě byl přinejmenším loňskej, ale kdo ví, třeba byl i starší. Měli ho doma v kumbále už několik let. Mnohem víc věcí měli v tom kumbále už spoustu let. Starý ficherky, klec pro křečka, nefunkční vysavač, stanový tyče a tři žehličky. Sádrokartonový desky i s u-profilama a skelnou vatou. několik klobouků a hodně starou baterku. Klubka kabelů a batoh a paralelně zapojený vánoční žárovičky z roku 88. Na tom všem ležele vrstva prachu, pavučin a vzpomínek.
Bylo 17. prosince a v Lidický ulici na Smíchově ležel na chodníku suchej, úplně opadanej vztah. |
|
|
Už hodněkrát jsem si toho všimla. Mnoho lidí to má tak, že jsou rádi neviditelní. Nosí nenápadné oblečení a nenosí výraz obličeje, vyhýbají se očnímu kontaktu. Jiní lidé jsou naopak výrazní – a to buď negativně, nebo pozitivně. Negativně výrazní jsou například svými hlučnými telefonáty v tramvaji, kterými obtěžují neviditelné. Ale je třeba mít na paměti, že jsou to právě neviditelní, kdo jim k tomu dává prostor. Jsme obklopeni davy neviditelných lidí, kteří nehybně, jako zalití do aspiku, mlčí a intenzivně pracují na své neviditelnosti. A ten aspik je nebezpečný, protože se rozpíná a pohlcuje další a další lidi, kteří do něj nevědomky vstoupí. V aspiku se neviditelní cítí bezpečně, ale pokud se objeví někdo výrazný, je to jako by začal do toho jednolitého nažloutle průsvitného bloku píchat vidličkou. Jsem přesvědčena, že je potřeba narušovat aspikové kvádry v tramvaji, na úřadě, ve školách, v obchodních domech i na ulici. Aspik nesmí vyhrát nad jedinečností bytostí. A to, co vám chci říct, je, že je možné vymanit se ze světa aspiku a že přitom není nutné být negativním narušitelem. Není nutné rozpíchat aspikový blok vidličkou, je možné opatrně z něj vyjímat jednotlivé lidi. Aspik nikdy neexistuje sám pro sebe a vyjmeme-li z něj všechny ingredience, je nicotný, zbytečný a tím poražený. Lidem často stačí opravdu málo k radosti, nebo i ke smutku. Protože žijeme všichni společně, nedá se nic dělat izolovaně, bez souvislostí a návazností. Někdo říká, že člověk musí začít u sebe, ale někdo jiný může klidně říkat něco jiného; třeba, že to není možné, protože se nedá odlišit, co děláme pro sebe a co pro ostatní. Vlastně nezáleží na tom, co kdo říká, ani na tom, co říkám teď já. Na to, co je důležité, musí přijít každý sám. Podle mě to „jediné důležité“ je rozhlížet se a zkoumat, vnímat a přijímat. Vnímat a přijímat. Ne soudit a hodnotit, ne v rychlosti odsuzovat a zamítat. Dívat se na věci, jako bychom je nikdy neviděli, jako bychom je neznali a nechápali jejich význam. Protože se stačí jen trochu zamyslet a dojde nám, že jejich význam ve skutečnosti neznáme a že jsme je vlastně ani nikdy doopravdy neviděli. Dívejte se na suchý ořech, na květinu, na starý telefon nebo na kliku u dveří. Vnímejte je. Svůj svět do značné míry utváříme sami. Tím, jak ho vnímáme, jak se na něj díváme, dáváme viděným a vnímaným věcem a jevům významy. A svým chováním, činy i řečmi měníme svoje okolí. Myslím, že je veledůležité být dobrý – proto, že tím působíme na lidi kolem nás a ti pak zase působí na nás a tak se to děje neustále, až do té míry, že se dá uvěřit řečem o tom, že se nám jednou všechno vrátí. Některé věci se vrací hned, zcela bezprostředně, pozorovatelně a prokazatelně. Na nich je možné si uvědomovat hlubší principy. K vyjímání lidí z aspiku je nutné si uvědomit některé věci a je nutné se díky tomuto uvědomění sám nad aspik povznést. Pak je možné vyjímat další lidi – a to pomocí jednoduchých technik. Jejich cvičení vám přiblížím v několika lekcích. (na pokračování) |
|
|
Za nějakou dobu jsem se našla v posteli, celou ohlodanou od myší. Vypadala jsem, jako když spím... „Páni, to už tady musím ležet nějakou dobu,“ zhrozila jsem se. Bylo mi mě líto – připadla jsem si zbytečně mladá na to, abych takhle skončila. Posadila jsem se na okraj postele a chvíli se jen tak pozorovala. Pak jsem mlčky vrátila myši do klece, vyvětrala, zavřela si oči a šla spát. Nic jinýho se ode mě ostatně ani neočekávalo. |
|
|
|
|
⇡nahoru⇡ |
