něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            

Kudlanka (fotografie, Nesmyslon) • Očekávání (próza, Nesmyslon) • Manifest boje s aspikem (úvaha, Nesmyslon) • Stromeček (úvaha, Nesmyslon) • Včera a dnes a pořád (úvaha, Nesmyslon) • Večerní (poezie, Nesmyslon) • Hody (fotografie, Nesmyslon) • Anděl spásy (fotografie, Nesmyslon) • Konvenční zátiší (fotografie, Nesmyslon) • Doba instantní (poezie, Nesmyslon) • Metamorfóza: nutrie -> králík (fotografie, Nesmyslon) • Otekla mi duše (poezie, Nesmyslon) • Mediální džungle (fotografie, Nesmyslon) • Tramvají v pravý čas (próza, Nesmyslon) • Zapomenuté kolíky - řešení problému (komiks, Nesmyslon) • Okamžik I. (fotografie, Nesmyslon) • Okamžik II. (fotografie, Nesmyslon) • Rande snů (fotografie, Nesmyslon) • Osamělost na vrcholu (fotografie, Nesmyslon) • Mloci v blocích (poezie, Nesmyslon) • Dávení (poezie, Nesmyslon)

5.11.2016
Dávení

Pakliže se dávení nedostaví samo

je třeba vyhledat dlouhý předmět

ideálně opatřený štětinami

a zavést jej do hrtanu

 

Není přitom nutné 

zavádět jej zvláště hluboko

dávivý reflex se obvykle 

spouští už při dosažení 

hloubky několika centimetrů. 

 

Taktéž je možné zakoupit

vomitivum v běžné lékárně

 

Nelze však zaručit

že tento postup 

bude mít 

na politickou situaci

jakýkoli vliv

20.5.2016
Mloci v blocích

Na základě telefonické domluvy

objednávám

čtyřicet pět bloků

mloků

15.2.2016
Osamělost na vrcholu

img004.png

5.6.2014
Rande snů

4582696218_3f03ee1b68_o.jpg

6.11.2013
Okamžik II.

Z přetržený šňůry se sypou korále

Některý věci jsou léta neměnný

Rozpraskaná hlína volá po vláze

Její oči jiskru neztratily

Vlasy se obarvily moudrostí  let

Věci vetešnický

Co vy mně budete vyprávět?!

 

<Buri>

 

fest_0046__800


Mysli si zátiší.


Na pozadí stáří

na popředí pozadí mladí

Vprostřed jakoby něco schází

Nikoliv.

Je tu harampádí.


Věci cestující časem,

poslané myšlenky.


Vítejte v kurzu telepatie paní Zdenky.

ruce na spánky

teď to bude trochu funky.


Kožené náramky, bronzové sošky a činky

šminky od pramaminky

pro mladé fenky


Ženská moudrost se šíří bez použití slova.

Mistryně Joda bude předcvičovat.

 

<Jaroslav Alétotaky>

 

6.11.2013
Okamžik I.

Mládí se těší dobrému zdraví

Nový svět pohání ten starý

i když kdo ví

Stáří zná mravy


fest_0021__800


a možná, že

starý svět pohání ten nový!

Kdo ví?


Nová zeměkoule kodrcá v žebřiňáku

Neví.

Nezažila válku.


<Jaroslav Alétotaky>


29.7.2013  (upr. 30.7.2013)
Zapomenuté kolíky - řešení problému

 

psi_mali_ramecek_800

11.5.2013  (upr. 14.5.2013)
Tramvají v pravý čas

Byla neděle, 23. prosince a v Praze pršelo a bylo hnusně šedo. Tramvaj praskala ve švech a mezi znechucenými obličeji si hledal cestu štiplavý pach alkoholu a tabáku. Kdesi za mnou tlustý pán hlasitě chrápal. Pobouření maloměšťáci se otáčeli a povýšeně odfrkovali. Otočila jsem se taky, ale s úměvem; už dlouho jsem nikoho neslyšela tak krásně chrápat. Byl to snědý, zavalitý muž kolem padesátky a vypadal docela mírně. Z konstatní hladiny burácivého chrapotu náhle vystřelil jako šipka nepříjemný, pištivý zvuk. Maloměšťáci nadskočili. Chlapec s patkou k sobě přivinul poplašené děvče v konverskách. Pani kolem čtyřicítky se svěřila se svým úsudkem o dnešní společnosti jiné pani kolem čtyřicítky. Tramvaj sebou házela a muž vytrvale burácel. "TTTTT," ozvalo se zamlaskání dobrotivé stařenky. Muž převalil hlavu na druhé rameno a hlasitě si povzdechl. Maloměšťáci pookřáli. Za deset vteřin zase posmutněli, muž opět začal burácet. "Karlovo náměstí," ozvalo se z reproduktoru a muž byl v mžiku na schodech. "Dárky! Pro bližní!" volal odhodlaně a zapadl do dveří s nápisem "Alkohol, tabák."

28.3.2013  (upr. 30.3.2013)
Mediální džungle

dzungle_512                 

      Léto 2012

26.3.2013  (upr. 28.3.2013)
Otekla mi duše

Otekla mi duše

a já se omlouvám

ale opravdu se mi nechce ji propíchnout

jen proto

že vy máte radši duše štíhlejší

 

co je vám do mojí duše?

můžete mi říct, v čem vám jako překáží?

co má být, že je trochu macatější...

to je jenom tím, že ráda jí

 

a beztak je to holá závist

jen jí závidíte, že si může jíst, co chce

protože ta vaše

elegantní útlá duše

cokoli sní, vyblije

11.3.2013
Metamorfóza: nutrie -> králík

kralik_640

 

              Duben 2010

11.3.2013
Doba instantní

 

Začíná to u svačení čínských polívek a pití šumáku. Vlastně dřív. Žijeme ve světě, kde ženy krmí děti Sunarem a kojí svoje psy. Podstata a vše, o čem říkáme, že je přirozené a původní, vysychá. Na Googlu čerpáme instantní vědomosti a moudrost projevujeme na blogu a v diskuzích pod články. K doktorům chodíme pro instantní zdraví a pro náhradní díly. Lásku i nenávist si přesýpáme pomocí textovek a obdiv a soucit vyžadujeme na facebooku. A abychom světu ukázali svou instantní dobrotu, rozhazujeme ji tamtéž po hrstech, jak se nám to zrovna hodí.

Vysušená, sypká forma dusí živý obsah, nastává desertifikace duší. U krmení Sunarem to začíná, u kremace končí. 

 

5.3.2013  (upr. 6.3.2013)
Konvenční zátiší

konven269n_zti

 

                        Říjen 2010

5.3.2013  (upr. 6.3.2013)
Anděl spásy

and283l_spsy_640

 

            Léto 2012

5.3.2013  (upr. 6.3.2013)
Hody

hody_512

 

                          Léto 2012

26.2.2013  (upr. 27.2.2013)
Večerní

Na zastávce seděla

pod rouškou tmy prděla

26.2.2013  (upr. 27.2.2013)
Včera a dnes a pořád

Včera jsem potkala:

- polobezdomovce Honzu, kterého jsem pozvala k nám na večeři

- prapaní s neuvěřitelně milým úsměvem

- zjevení hněvu v podobě malého pána s maličkým psem

- kočku s obličejem mývala

- spolubydlící ze Singapuru, kteří se přistěhovali včera a dnes večer se stěhují zpět

 

Dnes jsem potkala:

- pána, kterému při došlapu odfukovala levá bota

- auto plné slunečnic

- paní, která kdyby šla ještě o půl kilometru za hodinu pomaleji, už by couvala

- slipy bez chlapa

- burácejícího holuba

- štěkající straku

- slečnu, která si o sobě moc myslí

 

A to všechno mě vede k závěru, že i dnes je svět stejně šílený, jako byl včera. 

 

2.6.2011

 

 

25.2.2013  (upr. 26.2.2013)
Stromeček

Bylo 17. prosince a v Lidický ulici na Smíchově ležel na chodníku suchej, úplně opadanej vánoční stromeček.

Kdo ho tam dal? A proč teď? Byl tam brzo a nebo naopak pozdě? Pomyslela jsem si, že letošní stromeček by určitě tak rychle neuschl. Ani neopadal. určitě byl přinejmenším loňskej, ale kdo ví, třeba byl i starší. Měli ho doma v kumbále už několik let. Mnohem víc věcí měli v tom kumbále už spoustu let. Starý ficherky, klec pro křečka, nefunkční vysavač, stanový tyče a tři žehličky. Sádrokartonový desky i s u-profilama a skelnou vatou. několik klobouků a hodně starou baterku. Klubka kabelů a batoh a paralelně zapojený vánoční žárovičky z roku 88. Na tom všem ležele vrstva prachu, pavučin a vzpomínek. 

Bylo 17. prosince a v Lidický ulici na Smíchově ležel na chodníku suchej, úplně opadanej vztah.

18.2.2013  (upr. 22.2.2013)
Manifest boje s aspikem

Už hodněkrát jsem si toho všimla. Mnoho lidí to má tak, že jsou rádi neviditelní. Nosí nenápadné oblečení a nenosí výraz obličeje, vyhýbají se očnímu kontaktu. Jiní lidé jsou naopak výrazní – a to buď negativně, nebo pozitivně. Negativně výrazní jsou například svými hlučnými telefonáty v tramvaji, kterými obtěžují neviditelné. Ale je třeba mít na paměti, že jsou to právě neviditelní, kdo jim k tomu dává prostor. Jsme obklopeni davy neviditelných lidí, kteří nehybně, jako zalití do aspiku, mlčí a intenzivně pracují na své neviditelnosti. A ten aspik je nebezpečný, protože se rozpíná a pohlcuje další a další lidi, kteří do něj nevědomky vstoupí. V aspiku se neviditelní cítí bezpečně, ale pokud se objeví někdo výrazný, je to jako by začal do toho jednolitého nažloutle průsvitného bloku píchat vidličkou. Jsem přesvědčena, že je potřeba narušovat aspikové kvádry v tramvaji, na úřadě, ve školách, v obchodních domech i na ulici. Aspik nesmí vyhrát nad jedinečností bytostí. A to, co vám chci říct, je, že je možné vymanit se ze světa aspiku a že přitom není nutné být negativním narušitelem. Není nutné rozpíchat aspikový blok vidličkou, je možné opatrně z něj vyjímat jednotlivé lidi. Aspik nikdy neexistuje sám pro sebe a vyjmeme-li z něj všechny ingredience, je nicotný, zbytečný a tím poražený.

Lidem často stačí opravdu málo k radosti, nebo i ke smutku. Protože žijeme všichni společně, nedá se nic dělat izolovaně, bez souvislostí a návazností. Někdo říká, že člověk musí začít u sebe, ale někdo jiný může klidně říkat něco jiného; třeba, že to není možné, protože se nedá odlišit, co děláme pro sebe a co pro ostatní. Vlastně nezáleží na tom, co kdo říká, ani na tom, co říkám teď já. Na to, co je důležité, musí přijít každý sám. Podle mě to „jediné důležité“ je rozhlížet se a zkoumat, vnímat a přijímat. Vnímat a přijímat. Ne soudit a hodnotit, ne v rychlosti odsuzovat a zamítat. Dívat se na věci, jako bychom je nikdy neviděli, jako bychom je neznali a nechápali jejich význam. Protože se stačí jen trochu zamyslet a dojde nám, že jejich význam ve skutečnosti neznáme a že jsme je vlastně ani nikdy doopravdy neviděli. Dívejte se na suchý ořech, na květinu, na starý telefon nebo na kliku u dveří. Vnímejte je.

Svůj svět do značné míry utváříme sami. Tím, jak ho vnímáme, jak se na něj díváme, dáváme viděným a vnímaným věcem a jevům významy. A svým chováním, činy i řečmi měníme svoje okolí. Myslím, že je veledůležité být dobrý – proto, že tím působíme na lidi kolem nás a ti pak zase působí na nás a tak se to děje neustále, až do té míry, že se dá uvěřit řečem o tom, že se nám jednou všechno vrátí.

Některé věci se vrací hned, zcela bezprostředně, pozorovatelně a prokazatelně. Na nich je možné si uvědomovat hlubší principy. K vyjímání lidí z aspiku je nutné si uvědomit některé věci a je nutné se díky tomuto uvědomění sám nad aspik povznést. Pak je možné vyjímat další lidi – a to pomocí jednoduchých technik. Jejich cvičení vám přiblížím v několika lekcích.

(na pokračování)

11.2.2013  (upr. 12.2.2013)
Očekávání

Za nějakou dobu jsem se našla v posteli, celou ohlodanou od myší. Vypadala jsem, jako když spím... „Páni, to už tady musím ležet nějakou dobu,“ zhrozila jsem se. Bylo mi mě líto – připadla jsem si zbytečně mladá na to, abych takhle skončila. Posadila jsem se na okraj postele a chvíli se jen tak pozorovala. Pak jsem mlčky vrátila myši do klece, vyvětrala, zavřela si oči a šla spát. Nic jinýho se ode mě ostatně ani neočekávalo.

11.2.2013  (upr. 12.2.2013)
Kudlanka

321402_10151381281283896_16057873_n_960Kráčí noční Prahou, šíří světlo a vysílá otázky. Jen tak namátkou...

Je tam doopravdy? Vážně existuje?
Kam vlastně jde a proč?
Ví někdo, že se cítí apokalypticky sám?
Je sám, protože je jiný?
Je jiný, protože je sám?
Nemá hlad?
Představují gigantické kovové kudlanky nábožné skutečnou hrozbu?

Kdo je znepokojenější?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 



⇡nahoru⇡